Třikrát není dost, třikrát je málo aneb potřetí na černý kontinent – JAR 2010
Cesta
Další cestu do Afriky jsem začal připravovat na popud některých mých kamarádů a kolegů. Samozřejmě za tím také byla moje touha se opět vrátit mezi velké africké savce. Tím, že jsem necestoval sám, bylo mnohem složitější vybrat zemi a partnera pro cestu. Limitem byl také rozpočet a navíc jsem tentokrát chtěl vzít s sebou svého syna Jana. Nakonec s námi cestoval i můj otec a celkový počet účastníků včetně českého průvodce se ustálil na čísle 16. O destinaci nakonec rozhodla aktuální cena letenek do Johanessburgu a výhodná cena ubytování v soukromé rezervaci Timbavatti. Kostra cesty se zrodila na Malé africké konferenci v Jihlavské zoo.
Prvního března sedáme v Praze do letadla společnosti Turkisch Airlines a přes Istanbul využíváme nočního letu do JAR. Na letišti měníme eura za randy (neberou větší bankovky než 100 euro) a najatým mikrobusem s totálně tragickým řidičem (to jsme ještě nevěděli) jsme vyrazili směr Entabeni. Původně jsme měli začínat v Nylsvlei, ale zase se projevil fenomén Afrika a tak je itinerář „upraven“.
Entabeni Game Reserve
Opouštíme Joburg po dálnici a po slušných silnicích vyrážíme na sever do oblasti Waterberg, kde leží Entabeni Game reserve (12 000ha). V rezervaci se vyskytují všichni členové „big five“ a spousta dalších zvířat. Náš camp leží uvnitř oplocené rezervace, sám však oplocen není a to je dobře. Hned první den potkáváme dvojici gepardích samců a také místní pány lví smečky. Noční game drive se lvy, kteří oznamovali svou přítomnost dunivým řevem umocněným odrazem od blízkých kopců, byl skvělým zážitkem i začátkem v JAR. Některým účastníkům trochu zatrnulo, protože lvi si to namířili přímo do campu a jeden z vozů je raději sledoval, aby měli strážci informace o jejich pohybu. Asi nechtěli, aby se účastnili uvítací večeře. Celou noc však řvali v okolí tábora a tak jsme usínali v opravdové „africké“ atmosféře.
Nylsvlei – březen není nejvhodnější doba k návštěvě
Po ochutnávce v Entabeni jsme vyrazili směrem do Nylsvlei, kde nás čekalo další „organizační“ překvapení. Naši původní lodge si pro svůj sraz vybrala místní policie a my tak byli nuceni přestěhovat se přímo do rezervace Nylsvlei. Ubytování bylo mnohem spartánštější, ale nijak zvlášť to nevadilo. Odpadl poplatek za vstup do rezervace a mohli jsme se volně potulovat po rezervaci, kde se nevyskytují velcí predátoři. Bohužel hnízdní sezona skončila a tak ani ptáků nebylo nijak moc. Nejlépe se „birdwatcheřilo“ a fotilo přímo v okolí ubytovny. Ťuhýci, ledňáčci a strdimilové tu poletovali se spoustou jiných ptáku a tak jsme si to užili.
Cesta přes Dračí hory – africké Švýcarsko, Highweld
Do Misty Mountain, nádherného lodge se znakem modré vlaštovky jsme dorazili k večeru, ale výhledy a okolní krajina byly úchvatné. Navíc Martin hned v campu vyfotil orla chocholatého. Okolní krajina byla nádherná, jen hospodaření se dost podobalo tomu našemu. Monokultury rychle rostoucích stromů, převážně eukalyptů a borovic, které zcela vytlačily původní mlžný les. Zbytky jsme mohli vidět jen podél vodopádů a na prudkých svazích, které nešly obdělávat. Jeden den jsme věnovali prohlídce Blyde River kaňonu, božího okna a spousty vodopádů.
Timbavatti, velká pětka, bílí lvi a leopard day
Naše poslední ubytování v soukromé rezervaci Timbavatti, která přiléhá ze západní strany k slavnému Krugerovu parku, leželo jen pár hodin cesty mikrobusem. Dnes již neexistují ploty mezi Krugerem a soukromými rezervacemi, které patří mezi nejvyhledávanější v JAR. Jména jako Mala Mala, Sabi Sabi nebo právě Timbavatti jsou velmi známá i z televizního kanálu Animal planet. Po přejetí Dračích hor jsme sjeli do lowweldu, kde se výrazně oteplilo. V neděli mají v záchranné stanici Moholoholo bohužel zavřeno a tak jsme navštívili gepardí záchranné centrum blízko městečka Hoedspruit. Odpoledne nás již čekalo parádní ubytování v Simbavatti River lodge, nádherném neoploceném campu na břehu řeky.
Během našich safari jsme viděli během pár hodin kompletní velkou pětku, aniž by to bylo naší prioritou. Nakonec slona i buvola jsme měli na návštěvě přímo v campu. Všichni ve výpravě věděli, jak moc rád bych konečně vyfotografoval levharta. Když šéf rangerů Arent směrem ke mně utrousil, že levhart ležel pár metrů ode mne, když jsme přijížděli do campu a že ho večer najdeme, mysleli si , že si ze mne dělá legraci. Odpoledne jsme pak nejen našli levhartici s kořistí, viděli jsme i dalšího mohutného samce. Jako perličku stopaři objevili dvě „bílá“ koťata lvů, jediná ten rok volně v přírodě narozená. Byly jsme ovšem omezeni časem, zůstat jsme mohli pouze 15 - 20 minut, ale i tak to bylo zajímavé. Koťata nebyla čistě bílá, spíše krémová s namodralýma očima.
Večer jsme se domlouvali na cestě do Krugerova parku, protože však byla cesta dlouhá a navíc autobusem s naším „super“ řidičem (nebyl schopen zastavit u zvířete, neustále tvrdil, že teď to nejde, když už zastavil, tak o 100 metrů stádo přejel, no hrůza), část výpravy se rozhodla zůstat v campu a jet na game drive v Timbavatti. Naštěstí i Honza chtěl zůstat a tak jsem také do Krugeru nejel. A dobře jsem udělal. Na standardní ranní otázku našeho skvělého rangera Deefa, co chceme dnes najít, Honza odpověděl, že hyeny. Byly slyšel brzo ráno okolo tábora. Z legrace jsem ještě prohodil, že levharta s kořistí na stromě, občas jsem ho totiž dráždil zvířaty jako serval nebo karakal. Během 15 minut jsme uviděli hyenu pod stromem, na kterém ležel mohutný levhart se zbytky impaly a o sto metrů dále hlídkovala mladá levhartice a čekala na zbytky. Deef byl samý úsměv a když jsme si na znamení spokojenosti plácli dlaněmi, věděli jsme, že to bude leopard day. Zanedlouho u nás zastavil mikrobus s výletníky do Krugeru, být mezi nimi, tak jsem asi vystoupil. A nás ještě čekalo Deefovo překvapení, od sousedních rangerů věděl, kde najít levhartici s dvěma 4-měsíčními koťaty. Za jediný den jsem viděl a fotil 6 různých levhartů, neuvěřitelný zážitek a štěstí, spojené se zkušeností našeho řidiče a trekkera. Ještě jednou díky.
Zážitků ze Simbavatti bylo ještě moc, od koupajících se slonů až po „busch walk“, nezapomenutelné bylo i večerní, spíše noční posezení na terase nad řekou se členy výpravy a s antimalarikem (gin+tonic) v ruce. Fascinujícím zážitkem pak byly setkání se lvy při nočních safari.
