Domů » Články » Volavky – focení plachých ptáků Evropy

Volavky – focení plachých ptáků Evropy

Volavky u nás a v Maďarsku

Každý, kdo se již někdy pokusil v přírodě volavku vyfotit, brzy zjistil, že si nevybral nejmenší sousto. Volavky přitom patří mezi naše největší ptáky a volavka popelavá je docela běžná. Plachost volavek je různá podle místa, kde se je snažíte vyfotit. Tam kde se po ptácích střílí, není prakticky žádná šance se k volavce dostat, natož ji vyfotit. My jsme volavku fotili nebo spíše jen dokumentovali snad ve všech evropských mokřadech, do kterých jsme kdy vstoupili. Většina obrázků však skončila bez váhání v koši. U Neziderského jezera jsme se k volavce bílé s pomocí auta přiblížili jen asi na deset metrů. Letos v červnu během návštěvy oblíbeného maďarského parku Hortobágy jsme strávili celý den v krytu, jenž byl zaměřen právě i na volavky. Bohužel na nás volavky opět vyzrály a prostě nepřilétly. Ale my se vrátíme! Společnou cestu s několika dalšími fotografy přírody připravujeme již na léto 2011.

Volavky z Camargue

V červenci jsme navštívili francouzský park Camargue. Naším hlavním cílem byli plameňáci, které jsme doposud v Evropě nevyfotili. Už při cestě do našeho kempu u moře jsme viděli spousty volavek, lovících v rýžovištích. Camargue je jednou z lokalit, kde nejsou volavky tak plaché a je možné se k nim lépe dostat. Hned za kempem jsem si vyhlédl lagunu, kde lovili rybáci. A místo rybáků se na mě přišla podívat volavka stříbřitá. Nejlepším místem na fotografování volavek se ukázal ornitologický park Pont de Gau, vzdálený asi 5 km od našeho ubytování v Saites Maries de la Mer. Volavky v parku byly zcela divoké, dobře však věděly, že v parku jim od člověka skutečně nic nehrozí. Vlastně jim přítomnost lidí v parku byla zcela ukradená. Uprostřed jednoho z rybníků se nachází mohutný strom, jenž volavky využívají jako nocoviště. Odchod z parku není časově omezen proto nic nebrání počkat si na skutečně libové světlo. Na volavky v parku narážíme skutečně na každém kroku. Lehám si s objektivem 100-400 na břeh a pokouším se vyfotit nějakého plameňáka. Najednou zpozoruji, jak za skupinkou plameňáků zápasí volavka popelavá s pořádným sumcem. Náhle jsou hlavní objekty mého zájmu plameňáci na obtíž, rychle se snažím najít mezi růžovou masou skulinku. Volavka však spolupracuje a dává mi čas, abych ji v klidu zaostřil. Jen lituji, že nemám objektiv s větším ohniskem. Poslední půlhodinu před západem slunce upadají rybníky do tmy a osvětlený je pouze strom s volavkami připravujícími se na noc. Volavka rusovlasá dosedá na strom a hned je pronásledována svými mláďaty, žádajícími o naplnění svých věčně hladových krků. Po chvilce nad stromem krouží svým ‚,pterodaktylým‘‘ letem volavka popelavá. Tak rychle ještě nějakou letovku než nás vyženou mračna hladových komárů.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace