Domů » Články » Španělsko - krok jedna

Španělsko - krok jedna

Krok jedna jedna v našem cestovatelském nadšení byla asi delta Dunaje, ale pokud se týká cestování a fotodokumentace, tak potom ten pravý start byla cesta "Za supy, orly a dropy do Španěl" s lounskou cestovkou Carabus Honzy Hromádky. Co na tom, že se jelo busem přes půl Evropy, že Honza byl nejmladším účastníkem zájezdu a že jsme v podstatě nikoho neznali. Cesta přes Německo, Francii až k ústí řeky Ebro byla pohodová. Na Ebru již čekali plameňáci, ouhorlíci a další, nejen ptačí, fauna Španělska. Po odpočinkovém dni jsme pak pokračovali přes průsmyk Albarracin a Aranjuez do ztraceného města. Po dalších kilometrech jsme se konečně dostali k perle španělských parků - Monfragüe. Je to už pár let, tak nevím jak je na tom park dnes, ale tehdy byl pro nás naprosto úchvatný. Hejna supů bělohlavých, sam tam i nějaký ten sup hnědý. V okolí létali další dravci, a tak jsem postupně viděli několik druhů orlů včetně orla iberského. Stáda jelenů a velké množství herpetologických skvostů. Gekoni, ještěrky, ale také třeba šírohlavci a mohutné ještěrky perlové.

Kouzelné byly i večery s vyprávěním jednotlivých účastníků. Výprava byla organizována jako víceméně volná, takže v průběhu dne se jednotlivé skupiny rozprchly po kraji a večer jednotlivci u ohně a kvalitního červeného vína sdělovali verbálně i neverbálně ( předvedení přeletu supa či pohybu hada v komíhavém světle ohně muselo být pro nezasvěcené pozorovatele opravdovou záhadou) své zážitky. Tato kolečka u ohně dlouho vrtala ostatním obyvatelům kempů hlavou a bylo třeba osvěty, aby pochopili, že nejsme nějaká potulná divadelní společnost.

Následovala města Cáceres a Trujillo s hejny čápů bílých a stepních ptáků. A také dropů. Viděli jsme jich určitě ke dvacítce, sice byli poměrně daleko, ale nade vší pochybnost to dropi byli.Oni ostatně byli i v názvu expedice, i když jeden z účastníků hned v Lounech poznamenal : "Carabíku, neměl jsi tam ty dropy psát, my je neuvidíme a celej ten zájezd bude pohřbenej". Týden v parku byl pryč než jsme se nadáli a my jeli zpátky přes malebnou vesničku Callataňazor, Ávilu s nejdelšími dochovanými hradbami a Segovii. Možná, že ta trasa byla i trochu jiná a kde jsme se stavěli při cestě tam a kde při cestě zpět není důležité. Co naopak důležité je, že velká část této cesty zůstala v nás, a na nádherné skály Ciudad Encantady, malby v Albarracinu, supy a orly, ještěrky i hady nejde nevzpomenout. A taky samozřejmě na nádherné dropy velké, které, kdo by to byl při shánění informací v okolí čekal, v této oblasti nazývají "tarda".

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace