Domů » Články » Relax v 5 m

Relax v 5 m

Jsou asi čtyři a já jsem konečně doma, projíždím Twitter a hraju FreeCell. Mám zas totálně vygumováno. Ve škole jsme psali tři písemky, navíc jsme místo tělocviku počítali exponenciální rovnice. Z polospánku mě vyruší smska "Máme nafoukáno, jdem se kouknout na strejdu? Tata". Vyťukám "OK" a jdu chystat věci.

Strejda je operativní název pro asi 1,5 m velkého sumce, který vládne v našem oblíbeném zatopeném lomu. Cesta není daleká. Hladina je průzračná a na březích jsou jen dva rybáři, takže šance, že bych si během ponoru zapíchnul háček do hýždě, není naštětí velká. Pomalu se soukám do neoprénu, který okamžitě začíná v červnovém sluníčku hřát. Obtěžkáme se vším potřebným k dýchání pod hladinou a lezem do vody. Ještě si nasadit ploutve a naplivat do masky, aby se mi pod vodou nemlžila, a vzhůru dolů.

V pěti metrech si signalizujeme, že je vše OK. Pomalu plaveme v prosluněné vodě podél břehu, často stavíme zakotveni metr nad dnem a koukáme po rybách. Úplně přestávám přemýšlet o tom, co bylo a je tam někde nahoře. Soustředím se jen na ponor, na vyrovávání tlaku v kompenzátoru, na potápěčský počítač ukazující hloubku a na plavání. Poslouchám to ticho, které občas přeruší bublinky vzduchu deroucí se z mé automatiky nahoru. Je to krásná hudba. Z mírného transu mě vyvádí tátova signalizace – něco tu je. Ve vodních rostlinách odpočívá "strejda", zapínám foťák uschovaný v podvodním pouzdře a snažím se dostat k sumci co nejblíže. Jelikož voda zvětšuje, sumec působí přímo majestátně. Chvilku uvažuju, co by se asi stalo, kdyby po nás vyjel. Sumec se ale zvedá, podplouvá tátu a mízí v hloubce. Cestou zpět si říkám, jaký úlovek asi mají rybáři...

Z vody se vynořujeme po 45 minutách plni dojmů s potřebou podělit se o ně mezi sebou. Přece jen jsme 45 minut nemohli říct ani slovo. Sundaváme ze sebe výstroj, slunce pomalu zapadá a my odjíždíme s pohodovou náladou. Stres a vztek jsme nechali tam dole v úplně jiném světě. Doma ještě úspěšný ponor řádně zapíjíme a já stahuju fotky do počítače. Okolo jedenácté se ještě dozvídám o domácím úkolu, no co přestávka to přece jistí!

Jan Bartík, photobartik.com

– –

Dříve než jsme se začali potápět a poznávat tak další z přírodních biotopů by mě nenapadlo, kolik života se ukrývá kousek od našeho domu. Za poslední měsíc jsme počtvrté vyrazili na oprám v Lomu na setkání se strejdou sumcem. Když jsme do vody lezli poprvé před měsícem, byli jsme překvapeni množstvím drobných ryb, především okounů a plotic. Také jsme měli možnost vidět cejny, kapry, úhoře a především štiky. Pod vodou je bohužel opravdu neuvěřitelný binec, spousta sudů, plechovek, kbelíků, ba i židle a kola by se našly. Asi by člověk vybavil jednu slušnou domácnost, kdyby to vytahal z vody. Bohužel se viditelnost s narůstající teplotou zhoršuje a pokud se zde začnou ještě koupat lidi, potom to přes léto asi bude špatné.

První ponor byla ještě viditelnost okolo 5 metrů a to od hladiny tak do 5 metrů hloubky, dnes byla voda zakalená už pod třemi metry. Během prvního ponoru jsme taky poprvé potkali strejdu sumce. Poté, co jsme se dosyta vynadívali na různou drobnou žoužel, jsme se podél vodních rostlin asi ve třech metrech vraceli zpět na pláž, když jsem koutkem oka zahlédl masivní tělo. Nějak jsem si v první chvíli neuvědomil, že je to živá ryba a pod dojmem různeho "bordelu" jsem si myslel, že koukám na nějaký kus umělé hmoty. Potom jsem si všiml pohybující se prsní ploutve a začal signalizovat Jéňovi, ať si připravý fotoaparát. Po prvním snímku se sumec posunul a potom mě podeplul a zmizel v hloubce. Byl to úžasný zážitek a podařilo se nám ho zoopakovat i při dalším ponoru s kamarády.

Třetí ponor nám tolik štěstí nepřinesl, ale i tak byl dobrý. Viditelnost se ale zhoršovala. Dnes jsme vyrazili opět a po 15 minutách jsme již pomalu otáčeli, když se mi za levým ramenem objevil stín. Pomyslel jsem si, co ten Jéňa blbne, vždyť byl celou dobu vpravo. otočil jsem hlavu a koukal asi z půl metru přímo do vousaté tlamy. Tentokrát se nám strejda věnoval několik vteřin, plaval chvíli vedle mě, chvíli vedle Jéni. Škoda jen špatné viditelnosti a tak nevznikly žádné fotky, ale ten zážitek stál za to.

To jsou zážitky dva roky staré a taky text, který Honzovi vyšel ve studentském časopisu. Letos jsme se přesvědčili, že sumec přežil a taky nám pěkně vyrostl. Tak snad nám ho příroda i rybáři zachovají. A k tomu trocha obrázků.

Karel Bartík, photobartik.com

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace