Nusa Penida
Kromě dvou cest na ostrov Okinawa, kde to z pohledu zážitků a fotografování přírody bylo více než problematické (hlavním cílem byl trénink karate), jsem poprvé vyrazil na potápěčské a fotografické safari do hluboké Asie. A protože navíc šlo o říjnový termín, nemohl jsem se spoléhat na svého osvědčeného buddyho Honzu, svého syna a spoluautora těchto stránek.
Nusa Penida je malý ostrov ležící tři čtvrtě hodiny cesty lodí od turisticky známého ostrova Bali. Ostrov samotný je proti Bali doslova o století jinde. Pro nás byl na Penidě zajímavý především ten fakt, že zde funguje česká potápěčská základna, kde je i možno se stravovat a ubytovat. Chvíle po ponoru jsme trávili odpočinkem na bázi, který nám zpestřili balijské masáže a pivo Bitang. Úžasná relaxace.Penidu jsme také poznávali ze sedla skútru a i to byl nevšední zážitek. Cestou, ale spíše necestou jsme vyrazili podél pobřeží do kopců a z vrcholků útesů jsme se kochali krásami okolí a nádhernými výhledy na oceán.
Samostatnou kapitolou je potápění ve vodách Nusy Penidy. Nádherné korálové zahrady a obrovská hejna ryb jsou velkým lákadlem. Dive centrum leží u severního ústí Toyapakeh Chanel a k nejbližším potápěčským lokalitám je to coby kamenem dohodil. K přístavu je to od ubytování tak 100 metrů, takže po ovocné snídani a Bali coffee to je minutka do člunu. Hned první ponor jsme zamířili do proslavené Crystal bay, kde je čistící stanice pro měsíčníky. Protože se však v naší skupince „vyskytly“ technické problémy a navíc proud táhl směrem do kanálu, nebyl to zrovna pohodový ponor. Bylo to však dobré proškolení pro příští ponory. Další ponor jsme proto zamířili do Toyapakeh kanálu, do nádherné korálové zahrady s několika zářezy padajícími ke dnu kanálu. Obrovská hejna ryb, murény, korály a na závěr se na nás připlul podívat útesový žralok bělocípý. Postupně jsme se potápěli na lokalitách Gamat Bay, Crystal bay, Manta 66, Manta Point, Ped a taky Batu Abah.Hlavním cílem naší výpravy bylo potápění přežít :-) , dalším pak manty a měsíčníci.
Manta atlantská (Manta birostris) je paryba jejíž pohyb pod vodou připomíná let ptáka. Živí se planktonem, dorůstá velikosti až 5 m s rozpětím ploutví i více jak 6 metrů. Při této velikosti váží více než tunu. Patří mezi zranitelné živočichy a rodí jedno, maximálně dvě živá mláďata jednou za tři nebo více let. Podobně jako žralok má chrupavčitou kostru. Druhým vytouženým druhem byl měsíčník svítivý (Mola mola), největší kostnatá ryba světa s vysokým tělem, která je přibližně třikrát vyšší než delší. Může být až tři metry dlouhý a váhou více jak 1,5 tuny. Přestože jde o takto velkého živočicha, z jeho života známe jen málo. Obyčejně se vyskytuje v hloubce i 500 metrů, v některých obdobích pak s chladnými proudy vystupuje blíže k hladině. Snad kvůli očištění od kožních parazitů.
My jsme měli velké štěstí a měsíčníky jsme potkávali každý den hlavně na čistící stanici v Crystal bay a Gamat bay. Viděli jsme je i na poměrně divočejší lokalitě Batu Abah. Nebylo jednoduché se k nim dostat na bližší vzdálenost. Pokud byl měsíčník v poloze na boku a nechal se čistit klipkami, bylo nejlepší nechat se proudem pomalu snášet směrem k němu. Po chvíli se měsíčník začal „ošívat“, dostal se do pozice na stojáka a přepadl do hloubky. Během jednoho ponoru na Crystal bay jsme měli možnost vidět, jak dokáže být rychlý. Vyhlíželi jsme měsíčníky směrem do hloubi kanálu, když jsme zahlédli obrovskou rybu, která tloukla svými lalokovitými ploutvemi až se vymrštila nad hladinu. Měsíčník nám tak ukázal, jak rychlý a pohyblivý dokáže takový tvor být.
Elegantní pohyb mant na obou lokalitách byl jedním z nejkrásnějších zážitků pod vodou. Navíc na Mantě 66 jsme se jedno odpoledne ocitli zcela sami a asi absence většího počtu potápěčů a lodí způsobila, že tu bylo nejméně 25 mant. Několik málo přes metr velkých „miminek“, tři černé manty a spousta dalších. Dostali jsme se do jejich kolotoče a ony sami se postupně k nám přiblížily na vzdálenost menší než metr.Po čtvrthodinovém dovádění při hladině jsem pohlédl šikmo dolů pod sebe a těsně nad dnem připlouvali dvě obrovské manty s rozpětím „křídel“ hodně přes 4 metry.
Po tomto 50-ti minutovém ponoru jsme všichni již v 5-ti metrové hloubce při bezpečnostní zastávce měli úsměvy na rtu.Stejnou euforii jsme cítili, když jsme potkali měsíčníka v necelých 11 metrech na hraně Gamat bay. I Libor, který se nepotápěl pod 20 metrů, tak měl možnost doslova se polaskat s měsíčníkem.
