Kuba
Kuba - ostrov rumu, doutníků a starých amerických vozů a přitažlivých žen. Všechny tyto přívlastky můžeme po třech dnech strávených v Havaně potvrdit. Náš hlavní cíl bylo 250 korálových a mangrovy porostlých ostrovů a ostrůvků, které se nachází asi 60 kilometrů od jižního pobřeží Kuby. Okolní moře je průzračné a plné života, písečné pláže jsou zatím pusté. Takto by se dal shrnout základní popis královniných zahrad, jak zní překlad názvu „Jardines de la Reina“. Zdejší korálové zahrady vypadají neporušeně jako v dobách Kryštofa Kolumba a vyznačují se velkými plochami porostlými korály a mořskými houbami. Mangrovy jsou ideálním prostorem pro školky mladých rybek a na stěnách a v okolí útesů je zase největší koncentrace dospělých ryb v Karibiku. Pro nás stěžejní informací bylo, že se zde dá potkat s vysokou pravděpodobností až 6 druhů žraloků (hedvábný, citrónový, černocípí, vouskatý, karibský útesový a kladivoun velký).
Žralok karibský útesový někdy také Perézův (Carcharhinus perezii) je mohutný, téměř třímetrový útesový žralok, který u východních břehů Ameriky nahrazuje šedého žraloka útesového. Vyskytuje se od severní Caroliny přes Karibik až po Brazílii. Přestože v některých oblastech svého výskytu je hojný (Bahamy, Jardines de la Reina), rybaření a obchod se žraločími ploutvemi má dopad i na tohoto žraloka. Samice zabřeznou nejdříve dva roky po porodu a i potom mají jen do 6 mladých, takže mají poměrně nízkou reprodukční schopnost.
Žralok hedvábný (Carcharhinus falciformis) je další ze žraloků, který se zde vyskytuje. Na rozdíl od žraloka Perézova jde o žraloka z pelagické zóny, rychlého a štíhlého, dorůstajícího až 2,5 metru. Je rozšířen ve všech tropických vodách, ale i na jeho populaci se začíná projevovat tlak ze strany lovců ploutví. Dalo by se zjednodušeně říci, že po žraloku Perézovém byl naším druhým nejčastěji potkávaným druhem.
Dalším žralokem, kterého jsme pod vodou potkali, byl žralok vouskatý (Ginglymostoma cirratum), noční lovec s maximální délkou něco málo přes 4 metry. Je to obyvatel dna a my jsme jej třikrát potkali v jeskyních, kde jsme pátrali především po tarponech.
Popis velkých predátorů Jardin by nebyl úplný bez krokodýla amerického (Crocodylus acutus). Až 6 metrů dlouhý krokodýl, který se nevyhýbá slané vodě a je rozšířen nejen na Kubě, ale také na ostrovech Jamajka a Hispaniola. Na pevnině se vyskytuje od jižního cípu Floridy až po Ekvádor a severní Peru. Na Kubě se může křížit s krokodýlem kubánským (Crocodylus rhombifer).
Po příjezdu do přístavu Júcaro došlo k prvnímu, vlastně druhému, faux pas. První se odehrálo na letišti v Madridu, kdy jsem zjistil, že nemáme jediný voucher a ani jsme je nedostali. Ne úplně v klidu jsme nastoupili do letadla do Havany. Naštěstí naše papíry měli kolegové ze Slovenska, což jsme zjistili a vyřešili během letu někde nad Atlantikem. V přístavu naše původně objednaná loď La Reina odjela bez nás, a my se přemístili na přepravní speed boat. Během cesty nám průvodci a divemasteři vysvětlili, že naší loď mají pronajati vědci z Havany a my zůstaneme na plovoucí základně Tortuga. Což bylo docela šťastné řešení, protože je tu o dost více místa v kajutách i na palubě. A navíc jako omluvu jsme dostali do naší skupinky lahvičku skvělého Santiago Ron. A to se vyplatí. Navíc teda musím říci, že stravování a zavodňování na Tortuze je opravdu na pět *****.
Potápění jsme tudíž prováděli nikoli z lodi, ale ze člunů. A to byla další věc, která tu byla dotažena téměř k dokonalosti. Lokality byly do půl hodinky od lodi a průvodci byli velmi zkušení.
Potápění bylo naprosto luxusní a můžeme ho každému doporučit, tedy každému komu nevadí trvalá přítomnost žraloků. Musím říci, že tito vodní predátoři byli neustále ve střehu. Pokud jsem sledoval chobotnici, tarpona nebo kanice a otočil jsem se, téměř vždy minimálně na hranici viditelnosti byla vidět silueta žraločího těla. Mnohdy o hodně blíž. Všechny lokality byly parádní, šnorchlování s krokodýlem famózní a i okolní neobydlené ostrovy byly super. Dvě z těchto špičkových lokalit bych však přeci jen chtěl zmínit.
Pulpo cave – krásný pomalý drift startoval v cca 15 metrech a končil vmělké vodě na pískovém platu asi ve 3-4 metrech. Tam ovšem bylo korálové dno propadlé do kruhového lavóru v průměru asi 10 metrů a do hloubky 7-8 metrů. Stačilo se schovat do této propadlé jeskyně a pozorovat velké žraloky, kteří se připluli podívat, jestli tam není něco k snědku.
Druhou naprosto fascinující lokalitou byla Vicente. Lokalita v hloubky kanálu mezi ostrovy, kde byla asi v 35 metrech písková plošina zakončená útvary připomínající Tisské stěny. Dál bylo jen modro. Ty podle průvodců vystupují z hloubky více jak 500 metrů. Z temné modři k nám připlouvali ti největší žraloci, které jsme na Jardinách viděli. Je tu občas vidět i kladivoun velký a žralok velrybí. Na ty jsme štěstí neměli. Při safety stopu tu na nás navíc čekalo hejno žraloků hedvábných. Hned bychom se tam vrátili.
