Domů » Články » Králové červených dun

Králové červených dun

Kgalagadi

Přeshraniční park Kgalagadi má rozlohu skoro 40 tisíc kilometrů čtverečních a asi 3/4 parku leží v Botswaně. Zbytek je v Jihoafrické republice. Park byl prvně založen jako jihoafrický národní park Kalahari gemsbok national park. V dnešní podobě byl park vyhlášen v roce 2000, jako přeshraniční park Jihoafrické republiky a Botswany. Pro nás to byl další národní park ležící na území JARu. Původní myšlenkou bylo pořádně si prohlédnout "kalaharské" černohřívé lvy a pouštní krajinu největší provincie JARu Severního Kapska.

Původní plán se tak úplně nepovedl, ale jak už to při cestách do takto vzdálených destinací bývá, zástupná akce stála za to. Pouštní krajina a fauna v řečištích vyschlých řek Nossob a Auob je naprosto úžasná. Suché řečiště, vysoké červené duny, žirafy, přímorožci, spousta ptáků a drobných savců. A také obrovská stáda antilop skákavých. Množství býložravců zase láká predátory, a tak je Kalahari jedním z nejlepších míst pro pozorování lvů, levhartů, hyen a dalších predátorů. Právě antilopy skákavé pak lákají do oblasti velké množství gepardů.

Gepard kam se podíváš

Gepardy jsme měli možnost pozorovat v několika zemích. V botswanské deltě Okavango, v Krugerově národním parku, v keňské Masai Maře. Nikde však nebyl biotop tak dokonale stvořen pro gepardy jako v Kgalagadi.V Krugerově parku, poměrně hustě zarostlém mopanovými háji je terén pro tyto sprintery velmi náročný, i když se tady díky své schopnosti manévrování v plném běhu velmi dobře přizpůsobil.V Masai Mara jsou sice velké travnaté plochy, ale zase tu byla poměrně vysoká tráva a podél řek i hustá vegetace. Oproti Krugeru jsou v Maře antilopám skákavým velmi podobé gazely Thomsonovy. Kgalagadi v jihoafrické části jsou dvě vyschlá řečiště a podél nich vysoké červené duny. Svahy dun jsou porostlé ostrůvky vegetace a poskytují dokonalý úkryt všem predátorům, gepardy nevyjímaje. Navíc jsou vrcholy dun ideální pozorovatelnou, ze které je vidět na obě strany. Dole se pak rozkládá téměř holá, rovná a tvrdá zem - dokonalá tartanová dráha pro sprintera. Na antilopách skákavých, ale i jiných býložravcích, bylo vidět, s jakou obezřetností se pohybují středem řečiště. Nekonečné postávání, podupávání, sem tam rychlý výpad na jednu nebo druhou stranu, jako by chtěly vyprovokovat predátory k neuváženému a nepřipravenému útoku. Pokud jsme byli svědky těchto "manévrů" , téměř vždy jsme na hraně duny spatřili na tuto vzdálenost nepatrnou kulatou hlavu ležícího geparda. Je třaba přiznat, že většinu gepardů odhalil Jéňa, který má opravdu zrak jak černošský stopař. Čas jsem trávili čekáním ve 40°C vedru, často ve stínu jediného stromu v dohledu. Rozumnějte, v dohledu od geparda. V okolí campu Twee Rivieren jsem ještě neměli štěstí, v oblasti Mata Mata se pak s gepardy roztrhl pytel a tato úžasná kočka nás provázela od té doby každý den.

Králové červených dun

První gepardy jsem spatřili asi 25 km od Mata Mata, koalice 4 samců přešla řečiště a usadila se vysoko na duně. Pořádně prohlédnout jsem si je mohli pouze dalekohledem. Odpoledne se přemístili na druhou stranu řeky. Osamocenou mladou samici jsem na chvíli zahlédli kus dál po fiktivním proudu řeky. Seděla na vysoké duně. Opět případ pro dalekohled. Druhý den odpoledne jsem na téměř stejném místě uviděli samici s téměř dospělým mládětem. Velmi rychle se plížila rečištěm ke stádu pakoní s několika mláďaty. Ti se však ukázali jako příliš těžký cíl, gepardice tak i s mladým prošla mezi třemi auty na jižní svahy a zmizela v rychle zapadajícím slunci. Každý den jsme pak pozorovali množství gepardů, samci, samice, několik mladých. Podle našich odhadů jsme mohli vidět 14 různých gepardů, z toho tři malá mláďata a jednoho dospívajícího adolescenta. Většinu z nich opakovaně. Nakonec jsme měli úspěch a podařilo se nám dostat blízko k úspěšné lovkyni s mládětem. Vidět zrychlení geparda při lovu je úžasný zážitek, zrychlení z lehu do 90 km/h vypadá jakoby nic. Úlovek byla mladá antilopa skákavá. Dvě hodiny jsme tak měli gepardy jen pro sebe. Za tu dobu gepardi sežrali v podstatě úplně celou antilopu, zbyl jen kousek hlavy a kopýtka. Gepardi se chovali jak podle učebnice. Poté, co celou kořist sežrali, odešli od zbytků a přesunuli se o půl kilometru dál do stínu několika menších stromů. Gepardi loví převážně přes den, což je mezi ostatními kočkovitými šelmami v Africe spíše výjimka. To poskytuje lepší možnost gepardy při lovu pozorovat a při slušné dávce štěstí i fotografovat. Nedaleko obou gepardů bylo uporostřed koryta řeky velké stádo antilop skákavých, která bylo velmi vystrašené. Zastavili jsme, vypnuli motor a několik desítek minut jsme stádo pozorovali. Minimálně tři mláďata antilop byla zraněna. Jedno mělo zlomenou nohu, dvě další výrazně kulhala. Nevím, zda to byl následek právě ukončeného lovu, ale je jisté, že to byla jakási spižírna pro místní predátory.

Další rychlík v poušti

Pokud bychom geparda považovali za krále dun, pak jeho nejbližším poddaným je šakal čabrakový. Tento křehký a oportunistický predátor byl opravdu všude. Potkávali jsme je v dunách, u napajedel i v campu. V oblasti Mata Mata nám dělali společnost při grilování hovězích steaků a jejich volání se v otevřené pouštní krajině neslo opravdu daleko. Kdykoli jsem pohlédli do krajiny, někdo spatřil špičaté uši v řídké polopouštní vegetaci. Přestože je šakal drobný a křehký, je nesmírně odvážný a vynalézavý, pokud jde o shánění potravy. Podílejí se na odklízení zbytků po lovu hyen, lvů a dalších koček. Aktivně loví drobné živočichy až do velikosti antilopích mláďat. Viděli jsem brzo ráno šakala, jak nese zbytky malé ženetky. U napajedel loví hrdličky a stepokury, kteří se v hejnech přilétají napít, když voda v přirozených rezervoárech vymizí. Jsou prostě všude a zdá se, že skvěle prospívají. Mají pro to také dobré předpoklady, jsou pozorní, rychlí a současně dostatečně vytrvalí. A nesmírně fotogeničtí.

Veřím, že se vrátíme

Kgalagadi je nádherný biotop, krásná samota a nádherné místo plné divokých zvířat. Současně to byla úžasná cesta, která nás poprvé zavedla do pouště. Červené duny, suché koryta řek, vysoké svahy, suché stromy a dobrodružné ubytování ve stanech a nebo bungalovech s výhledem na napajedlo.

Odlehlost místa navíc zaručuje málo turistů, kteří ba si "na skok" vyjeli na safari. Těch pár aut, které jsem pravidelně potkávali, jsem již druhý den znali. Staršího jihoafričana, který dopoledne vyrážel sám, odpoledne se svou paní. Mladý namibijský pár, který přijel přes hraniční přechod v Mata Mata, krásnou blondýnu studující malé šelmy, která jezdila sama ve svém Nissanu X-trail. Bylo jich tak málo, že bylo příjemné je potkat a prohodit pár slov, vždy otom, kde je které zvíře. Rád se sem vrátím. Nejdříve nás ale s Jéňou čeká další trip do Afriky, částečně opět do míst, která neznáme, částečně do Krugerova parku.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace