Domů » Články » Keňa 2007 – Nakuru, Masai Mara, Naivasha

Keňa 2007 – Nakuru, Masai Mara, Naivasha

Od dětství jsem toužil spatřit obrovská stáda afrických savců v Serengeti. Ovlivněn knihami Josefa Vágnera a Bernharda Grzimka neexistovalo pro mě větší lákadlo než africká savana. Potýkal jsem se však s různými opodstatněnými i hloupými překážkami a tak jsem nikdy nejel. S přibývajícím věkem u mne však různé důvody ztrácely na své důležitosti a ve věku 40 let jsem se pevně rozhodl, že do Afriky pojedu. Protože můj syn sdílí mou lásku k přírodě a zvířatům, rozhodl jsem se, tak trochu přes odpor rodiny, že jej vezmu s sebou. Tak jak předtím nic nešlo a vše dlouho trvalo, tentokrát jsem během čtyř měsíců stihl kontaktovat několik cestovních kanceláří a operátorů, vyřídit očkování a dovolenou a také koupit první digitální zrcadlovku Canon a teleobjektiv.

15.10.2007 jsem s Jéňou za asistence Oliny Šilhové, se zásobou 50 slovíček ve svahilštině a s chatrnou angličtinou, nasedli do letadla směr Brusel. Hotýlek na letišti byl zajištěn a ráno jsme letěli do Nairobi, kde nás na letišti měl čekat náš průvodce Ámos a ubytovat nás. Večer v Nairobi vše klaplo na jedničku, Ámos se ukázal jako perfektní průvodce a organizátor. Po vydatné anglické snídani jsme nasedli do Toyoty pro 7 lidí, takže ve třech tam bylo spousta místa, koupili pitnou vodu a vyjeli směrem ke třetímu největšímu keňskému městu Nakuru.

Rezervace s rozlohou 180km2 nazývaná podle stejnojmenného jezera Lake Nakuru má jednu ze vstupních bran de facto přímo ve městě. V NP Nakuru jsou dnes k vidění oba druhy nosorožců, žirafy Rotchildovi, lvi, levharti, buvoli kaferští a hlavně velké množství ptáků včetně více jak milionového hejna plameňáků malých. Přitom v sedmdesátých letech minulého století byla voda v jezeře i spodní voda kontaminovány herbicidy a umělými hnojivy a jezero bylo v podstatě mrtvé. My jsem dorazili ke vstupní bráně po obědě, zaplatili vstup a po několika stovkách metrů vystoupili přímo na břehu jezera. Neuvěřitelné množství plameňáků, pelikánů, pisil a ostatních vodních ptáků nás uchvátilo, stačilo klidně stát na břehu jezera a za chvíli byli plameňáci všude okolo nás.

Když pak navíc přišlo stádečko kaferských buvolů a v dálce jsme zahledli hyeny, bylo vlastně jasné, že to není naše poslední návštěva Afriky. Druhý den ráno nás pár metrů od vstupní brány přivítali dva velcí lví samci. Bylo to snad 250 metrů od místa, kde jsme den předtím fotili plameňáky a tak jsem se dodatečně lekl. Ámos mě však ujistil, že odpoledne sem již nechodí. Já tomu věřím :-). Postupně jsme viděli všechna větší zvířata včetně obou druhů nosorožců, jen levhart se neukázal. Dva dny v Nakuru utekly a my se přesunuli přes masajské město Narok do oblasti Masai Mara. Měli jsme štěstí, že pakoně tento rok zůstali v oblasti déle než obvykle,a tak jsme mohli sledovat jejich početná stáda, jak se přesouvají zpět do Serengeti.

Dny strávené mezi pakoni, slony a lvy byly fantastické. Přesto bych na pobytu v Maře našel i negativa. Trochu mi vadilo velké množství turistů a především pak jakési zamřížované náklaďáky plné lidí. Hlavně jejich váha krajině dost škodila a vyjeté stopy byly velmi výrazné. Naštěstí Ámos znal prostředí dokonale a tak jsme se pohybovali mimo hlavní trasy, kde nápor lidí nebyl tak velký.


Poslední přesun byl kratší. Jeli jsme k sladkovodnímu jezeru Naivasha ležícímu zhruba v polovině cesty do Nairobi. Většina jezer v oblasti je výrazně alkalická a tady se sladká voda využívá k pěstovaní květin. Pro nás mělo jezero několik lákadel. První byla projížďka po jezeře za hrochy, orli jasnohlasí a také dům Adamsonových s guerézami v zahradě. Také ubytování bylo přeci jen luxusnější a tak jsme využili bazén a opravdu masivní steaky v restauraci. V zahradě kempu, ležícího na břehu jezera, jsme během krátké chvilky napočítali snad stovku druhů ptáků, od čápů marabu přes rybaříky jižní až po papoušíky rodu Agapornis. Závěrečný den jsme ještě prošli Nairobský snakepark, kde nás provázel mladý a snaživý průvodce, který když zjistil, že poznáme většinu plazů, raději stočil diskusi na jediného čecha, kterého znal – fotbalistu Pavla Nedvěda. Nás zase uchvátila hnízda strdimilů a vlhy malé, které se volně pohybovaly v celém parku.

Afrika nás oba naprosto uchvátila a šokovala, svými kontrasty, krásnou přírodou a bohužel hlubokou chudobou. Mimo NP a rezervace je velmi málo větších zvířat. Během spousty naježděných mil ( a to po silnicích, kde by vozy naší provenience neujeli ani 100 metrů) jsme spatřili pouze několik stádeček zeber, gazely Thompsonovy a paviány.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace