Jeřábi popelaví - tanečníci mému srdci milí
Marnost
Ne že by mě jiní tanečníci a tanečnice vadili, ale za jeřáby vyrážíme do Hortobagy už 6 let, a přestože jsme jich pokaždé zahlédli hejna, slušný obrázek jsem zatím neměl. A to jich při sčítání pracovníci parku napočítali i 75 tisíc. Postupem času se z pokusů o focení jeřábů stala taková malá posedlost. Na podzimní tah jsme vyráželi do puszty každý rok a často jsme měnili taktiku. To, že se k těmto plachým ptákům nelze přiblížit a ani připlížit jsme pochopili velmi rychle.
Trochu jednodušší bylo zůstávat v autě a hledat málo frekventované cesty mezi sklizenými kukuřičnými poli. Předloni jsme si vytipovali pole kde se den předtím jeřábi krmili a kde vedle bylo pole připravené pro sklízení a ráno v 5 hodin jsme se ukryli pod maskovací sítě. A zase nás doběhli, nebo lépe řečeno přeletěli. Sedli na pole přesně za našimi zády. Nic, zase špatně.
Kryty jsou dobré řešení
V tu dobu jsem chtěl fotit i jiné ptáky vyskytující se v Maďarsku a tak jsem hledal lokality, možnosti a pročetl spousty internetovských stránek. Kontakt na možnost fotografování jeřábů z krytu jsem získal až při letní cestě po Maďarsku za vlhami a mandelíky.Čekání v krytu je úmorné. Představte si dřevěnou boudu, která je menší než bouda psa služebního plemene, který má jen trochu finančně zajištěného pánečka, nacpěte do ní 3 fotografy s náčiním na dobu od „nevidím do nevidím“, kteří v poloze skrčenců čekají na přílet těch oblíbených zatracených nedochvilných šedých ptáků. Do krytu se skutečně nastupuje za ranního šera (tak okolo 4:30) a odchází se v době, kdy jeřábi odlétnou na nocoviště. Druhá noc na ostrůvku v rybníce, kde jeřábi nocují, byla fantastická, zvláště když nám ráno zpestřil svým příletem sokol stěhovavý.
Hor….. - znamená jeřábi
Jeřábi popelavý se naštěstí nevyskytují ve větším počtu jen v Maďarsku, ale taky třeba ve Švédsku. Tam se shromažďují v okolí jezera Hornborga v největších hejnech v dubnu. Loni jich tam bylo až 13 tisíc a už tehdy jsem uvažoval o cestě za nimi. Nakonec z toho sešlo a tak jsem se tam letos vypravil společně s trojicí dalších nadšenců. Petr B celou akci připravil a tak nikde nic neskřípalo. Cestovali jsme nízkorozpočtovou společností letadlem do Goteborgu, které velikostí bylo vskutku africké. I tak bylo v letadle pro 45 lidí pár míst volných.Měli jsme štěstí na počasí a dva dny fotografování jsme si užili. Jeřábi mi přišli méně plašší než jejich maďarští kolegové, ale patrně to je tím, že jsou zvyklí na zástupy lidí za plotem. Myslím, že pokud by někdo překročil plot, bylo by po klidu. Též fotografování z krytu bylo super a podařily se i nějaké portréty. Obrázky jeřábů tak konečně mám, ale určitě to nebyl můj poslední výlet za jeřáby popelavými.
Jeřáb popelavý – elegantní tanečník
Vědeckým jménem zvaný Grus grus hnízdí především na severu Evropy. Je to velký pták šedě zbarvený s poměrně krátkým zobákem, který se živí bobulemi,hmyzem i drobnými obratlovci. V hnízdních oblastech při toku provádí „jeřábí tance“ , kdy se vzájemně uklání, vyskakují do výše a obchází se vzájemně s roztaženým křídly.
