Hurghada 2012 aneb když last minute je opravdu last a ještě ke všemu se povede
Část léta jsme při potápění v chladných vodách naší české kotliny a saských lomů přemýšleli o tom, zda bychom nevyrazili na potápko do nějaké ne příliš vzdálené exotiky.....
V únoru se to na Kanárech docela povedlo a tak jsem hlavní oblast hledání zaměřil stejným směrem. Ale ouha. Ceny se oproti únoru ztrojnásobily a cena ponoru v průměru za 25-28 Euro taky není zrovna lacinou záležitostí. Začalo vyčkáváni na last minute a ceny mezitím stoupaly.Tehdy jsem začal pokukovat po Egyptě a Rudém moři. A přidávaly se další argumenty, teplo je tam, korálů spousta a ryb hejna. Původní úmysl vyrazit do Marsa Shagra ze zadrhl, dokud nebylo zcela zřejmé, že dostanu taky na tuto dobu dovolenou. Musím přiznat, že jsem už byl stejně nervózní jako Jéňa a Kuba, ale tajil jsem to. Když jsme nakonec sehnali možnost potápět se z lodi v Hurghadě, kterou jsme původně vůbec nechtěli, nebylo možné sehnat letenku z Prahy. Loď zajištěná, potápění od pondělí do pátku a my jsme ještě ve čtvrtek neměli letenku. Nakonec vše klaplo, letěli jsme z Lipska a poslední letenku Kuba sehnal vlastně 24 hodin před odletem. Last minute jak má být.
Popisovat hotel, all inclusive a podobně nemá smysl, za zmínku jen stojí, že pokud bychom si nepřiplatili ponor na vrak El Mina a nočák na útesu Marsa Abu Galawa, tak by se celá legrace vešla lehounce pod 20 tisíc korun. Trochu jsme byli na pochybách, jak vše klapne, ale v pondělí ráno v 8:00 jsme se potkali s jedním z našich divemasterů a jeli na loď. Jízda s egyptským řidičem je ovšem taky adrenalinovým zážitkem, časem jsme si však zvykli.
Do hotelu Sahara jsme dorazili celí a s výbavou, která ležela volně na střeše vozu (je třeba říci, že automatiku jsme tam nedali a vzali ji do vozu stejně jako věci na focení). Pak už nezbývalo než se upsat tradičním formulářům, doložit, že jsme certifikovanými potápkami, seznámit se s ostatními na palubě a vyrazit. První ponor proběhl na lokalitě Fanadir, jedné z lokalit blízkých Hurghadě. Viditelnost byla na egyptské poměry docela hrozná tak 10-12 metrů, ale to bylo jen poprvé a taky naposled. Všechny další ponory již měly viditelnost mezi 25-30 metry, teplota vody stabilních 28°C, slunečno, sem tam mráčky, pohoda.
Postupně jsme provedli 12 ponorů na reefech El fanous, Umm Gammar, Carless reff, Fanadir, Abu Talawa, Aruk Talata, na vrak sovětské minolovky El Mina a u ostrova Small Giftun. Viděli jsme všechny možné druhy drobných rybek včetně endemických klipek, klaunů, krokodýlí ryby, ropušnice, odrance a také dvojici barakud. Během nočního ponoru jsme viděli i pěknou karetu. Z lodi jsme měli možnost na chvilku zahlédnout i delfíny, ale ne pod vodou. Také jsme marně přivolávali alespoň malého žralůčka. Osobně mne nejvíce zaujal Carless reef. Byl nepoškozený, s mnoha vrstvami korálů a gorgonií, spoustou ryb a také volně plovoucími murénami jávskými.
Navíc na odlehlé straně od kotviště padá stěna do hloubky více než 80 metrů a tak je zde naděje nějakého toho sharka načapat. My jsem zde viděli jen velké kranase a několik kaniců modroskvrnných, ale jsou zde zaznamenána i pozorování kladivounů. Snad příště...
Za zmínku stojí hlavně dva ponory, které jsme si připlatili navíc a nejednalo se o klasické reefové ponory. Utkvěly nám v paměti asi nejvíce a byly opravdovým zážitkem. Jedná se o hloubkový ponor do 30 m k sovětské minolovce EL Mina, zejména klesání ve volné vodě k objevující se siluetě vraku bylo nevšedním zážitkem. Bylo to pro nás něco úplně nového.
Další den večer jsme šli na nočák na Marsa Abu Galawa. Byl to pro mě nejsilnější zážitek z celé cesty a asi nejlepší ponor v mé dosavadní dvouleté potápěčské kariéře (Jéňa). Na večer se hladina Rudého moře úplně zklidnila a připomínala hladinu rybníka, slunce zapadalo za obzor a my se chystali pod vodu. Nebrali jsme s sebou ani foťák ani kamerku, šli jsme si to prostě užít. Plavali jsme podél útesu v hloubce 5 – 8 m a sledovali, jak se útes v noci mění. Viděli jsme spoustu spících ryb, korýše, homolice lovící na písčitém dně, pěknou chobotnici, španělské tanečnice a různé červy. Perličkou byla kareta, která nám dělala společnost skoro čtvrt hodiny. Pod vodou jsme strávili něco málo přes hodinu.
Co se týká Egypta, chystáme ještě videa. Za půjčení kamerky bych chtěl poděkovat Davidu Berkovi. Za celý týden na lodi s Lighthousem bych chtěl poděkovat všem divemastrům, celé posádce a všem potápěčům. Atmosféra byla super. Díky!
Bezpečnostní zastávka pod lodí
Zploštělec dlouhohlavý (Crocodilefish) a jeho maskování na mořském dně:
