Hic sunt leones - Opět v Africe
Lev - ( Panthera leo) král zvířat, je snad nejznámějším zvířetem Afriky. Obrovská, pískově zbarvená kočka je vyhledávaným objektem všech safari. Při svých opakovaných cestách do Afriky jsem lvy potkával často a jak jse čas, lev se pro mě stává něčím více.
Letos jsme se rozhodli udělat naši cestu trochu jinak. Za prvé tím, že jsme si na svá bedra nabrali výpravu 15 dalších cestovatelů. Většina byla v Africe poprvé, což přeci jen zavazovalo. Navíc se sešly typy lidí od cestovatelů nefotografů až po vyhraněné specialisty, jako byla třeba ornitologická skupinka. Za druhé proto, že jsme se rozhodli řídit si velkou část cesty sami. Toto doufám ocenili právě třeba ornitologové, které jsem dostal na starost já, a byl jsem ochoten stavět kvůli každému opeřenci, pokud to jen trochu šlo. Honza byl spíše s cestovatelskou skupinkou. Poté, co "cestovatelé" opustili "ornitologicko-fotografickou" část výpravy směrem k Victoriiným vodopádům, měli jsme ještě dost času prozkoumat další část Krugerova parku, pro nás zatím nepoznaného. Nechci tentokrát vykládat, kde všude jsme byli a kde jsme co viděli, protože část o Krugerově parku popíšeme samostatně v jiném článku. Takže zpátky ke lvům.
Lvi v nedávné historii obývali celou Afriku, alespoň tedy co se vhodného biotopu týká. Vyjímkou byly husté pralesy Konga a západní Afriky a centrální Sahara. Kromě černého kontinentu se vyskytovali přes Arabský poloostrov (a ještě dříve i Balkán) až do Indie, kde dnes žijí poslední zbytky asijských lvů v pralese Gir v indickém Gudžarátu (uvažuje se o rozšíření do další rezervace), a ještě kousek dál na východ. Současné území, kde ještě najdeme lvy, je i v samotné Africe výrazně menší (asi 17 % původního rozšíření !) a přestože je vyhlášena spousta rezervací a chráněných území, lvů rychle ubývá. Nejen menší území, ale taky fakt, že mezi jednotlivými místy, kde ještě lvi žijí, nejsou žádné koridory, kde by mohla zvířata migrovat, je velkou překážkou. Lví smečka potřebuje opravdu velké teritorium. Druhým problémem je lov, ať již ilegální nebo i ten legální. Pro lovce je důležitá trofej, a proto se zabíjejí velcí samci. Pokud ovšem smečka ztratí svého hlavního ochránce, přicházejí těžkosti pro smečku a hlavně mláďata. Cizí samci při převzetí smečky často mladé zabijí, aby mohli šířit vlastní geny.
O lvech toho bylo napsáno mnoho. Berte to tak, že toto je čistě náš subjektivní pohled na ně. Lvy jsme potkávali ve všech afrických zemích, kde jsme zatím byli. Výjimkou je Mozambik, ale tam jsme vyrazili především za potápěním. A tak jsme mohli i srovnávat, jak to v jednotlivých oblastech z pohledu lvů vypadalo. Netvrdíme, že je to tak vždy a všude, popisujeme čistě naše postřehy a domněnky. V malých soukromých koncesích byli lví samci většinou starší, mohutní s pravidelnou tváří bez jizev a škrábanců. Lvi u rezidentních smeček, které jsme potkali v Okavangu, Krugeru nebo Maře byli většinou mladší a taky pěkně orvaní neustálými spory a souboji s tuláky a sousedy. Také v těchto "otevřených" oblastech jsme tu a tam potkali staré veterány, ale většinou samotné nebo ve dvojici s podobným samcem. Během večeře jsem ve třech menších soukromých parcích zavedl řeč na téma "jejich" lvů. Jednalo se vždy o samce dovezené z jiné oblasti ( ve dvou případech z Kalahari, jednou z jiné soukromé koncese). Dovezen byl vždy jen jeden samec, který také v rezervaci vládl. V jednom případě pak se svým odrostlým synem. Všichni tito zmínění samci měli více jak 12 let. Podle toho, co jsem přečetl a viděli v různých dokumentech, lví kocour nemá zrovna na růžích ustláno. Byť to může vypadat, že 20 hodin jen spí a čeká, až mu lvice uloví potravu. Mladý lví samec zůstává ve smečce do věku asi 2,5 roku a pak jej místní vládce nebo vládci vyženou. Pár let se toulá po okrajích území různých smeček se svými podobně vyhnanými bratry nebo druhy ze smečky. Potravu si musí obstarat sám a snaží se vytvořit koalici s jinými mladými samci. Postupně nabírá zkušenosti až v nejlepších letech (snad ve věku 5-6 let) má dostatek síly vyhnat nebo zabít vládce některé rezidentní smečky. Pak má pár let na to, aby zplodil potomky a smečka je odchovala do dospělosti. To znamená hlídat teritorium smečky, odhánět jiné lví samce z území, utkávat se s jinými predátory v boji o kořist (např. hyenami), pomáhat lvicím strhnout velkou kořist jako jsou buvoli, žirafy a nebo sloni. A tato odpovědnost vyčerpává a velmi rychle přijde den, kdy nebude schopen ubránit svá mláďata i území před mladšími, méně opotřebovanými soupeři. Podle toho, co jsem kde přečetl, má pro tuto produktivní část života vyhrazeno 2-5 let. Je to jen jednoduchý popis složitého děje, který má mnoho variant a situací. Smečka se může i rozpadnout, pokud některé lvice nové pány nepřijmou, nebo se na odpor postaví všechny lvice a zaženou je. Různí lvi mohou také utvářet dlouhodobé nebo kratší koalice a někteří je mění rychleji a častěji než jiní. Zajímalo by nás, kteří lvi jsou ti úspěšní, jak velké procento lvů se alespoň na chvíli stane vládcem smečky, jak moc záleží na individualitě zvířete. A spousty dalších otázek.
Výše popsané pak neplatí pro menší uzavřené parky, kde je jeden lev a kontakty mimo území rezervace jsou nulové. Takto chovaní lvi sice sami loví potravu, žijí v divočině, byť za ochranným plotem, ale o část svého přirozeného chování přicházejí. Ono ani není možné na území o rozloze do 12 000 hektarů mít více smeček, protože jejich teritoria mají mnohdy desítky i stovky kilometrů čtverečných. Docela mě pobavil jeden ze správců menší rezervace (cca 3200 ha) prohlášením, že si turisté rádi fotí jejich lva pro jeho mohutnou hřívu a dokonalý obličej, kde nejsou vidět žádné škrábance a šrámy. Tomuto lvu, opravdu tedy obrovskému majestátnímu samci, bylo tehdy 14,5 roku, měl jednu lvici a pět více jak ročních lvíčat. Nechci tím nabádat k ničemu, vůbec ne k tomu, aby toto bylo zakázáno nebo tam lidi nejezdili. Jen si myslím, že je třeba udržet doslova za každou cenu ty největší rezervace a národní parky a než z nich ukrajovat, raději je rozšiřovat, budovat koridory mezi nimi, a to nejen kvůli lvům. Mimochodem odhady počtu lvů v Africe se pohybují okolo 30 tisíc, viděl jsem však i číslo 18 tisíc. Skoro polovina, doufám, že tou pravdou není polovina poloviny. Medvědí službu lvům tu dělá i televize, podle spousty filmů z afrických savan to vypadá, že je všude ještě zvěře dost a dost, ale velká část je natáčena v chráněných územích a navíc si pozornější divák všimne, že se v různých filmech i různě datovaných objevují stejné záběry !
Přestože to letos byla naše sedmá výprava do Afriky, nikdy jsme neměli štěstí vidět lov nebo nějaké interakce mezi lvy. Letošek byl jiný a přestože jsme většinu času trávili na silnicích Krugerova národního parku, viděli jsme lov lvů hned dvakrát. Při přejezdu mezi bránou Orpen a campem Satara se z koryta řeky vyhrnulo stádo buvolů a postupně začalo přecházet silnici. Bylo jich několik stovek a tak přechod trval s několika přestávkami jistě čtvrt hodiny. Na stádu byla znát nervozita a starší býci klusali po stranách a někdy udělali varovný výpad do buše. Když zbývalo posledních pět členů stáda, vynořila se z křovin lvice a vyrazila proti nim, pak další a za ní mladý lev. Mohutní býci tvořící zadní voj stáda bez váhaní na lvy zaútočili a snadno je rozehnali. Poté překlusali silnici, kde se stádo začalo docela klidně popásat. Lvi zalehli do houští a čekali zřejmě na noc, kdy jejich šance výrazně vzrostou. Při záplavě adrenalinu z prožité příhody jsem si až po celé akci vzpomněl, co mi průvodce při minulé návštěvě Krugeru řekl. Pokud narazím na velké stádo buvolů, ať se pozorně dívám po okolí. Určitě je prý budou sledovat lvi.
Jednoho dne odpoledne jsme vyrazili po kontrole hyení nory od Satary na jih. U velkého napajedla parkovalo jako obvykle dost aut a my bychom proto rádi pokračovali někam jinam. Přeci jen jsme však chtěli pozdravit a kratičce šeptem poklábosit o zvířatech v okolí, abychom se dověděli, zda někdo něco zajímavého viděl. Starší Jihoafričan nám povídá, že na druhé straně napajedla v houští leží několik lvů. K napajedlu se přicházela napít velká stáda býložravců, protože byli asi tři odpoledne a teplota stoupala. Žirafí samec stál jako socha a upřeně se díval do křovin u napajedla. I my jsme po úporném 20 minutovém hledání dalekohledem rozeznali některé části těl několika lvic. Prasata bradavičnatá, kudu a impaly postávali okolo až se jedno stádo impal vydalo k vodě. Možná z 50 metrů se lvice vyřítily z křovin a i díky tomu, že z jedné strany útěku bránila voda, byla jedna ze lvic úspěšná. Během několika minut byla impala zcela roztrhána. Lvice se přišly napít a postupně se ztratily v buši. Teprve tehdy jsme je byli schopni spočítat a přestože bychom všichni přísahali, že tam byl i lev, ve skutečnosti to bylo 6 lvic.
K tomuto tématu se váže ještě poslední věc. Část lovu jsem zachytil fotoaparátem. Použil jsem sice všechny konvertory, co jsem v autě našel, ale alespoň dokumentační obrázky tam byly. Bohužel na displeji to bylo poprvé a naposled, co jsme je s Honzou viděli. Právě tuto kartu se mi podařilo ztratit a nebyly tam jen tyto snímky. Věděl jsem, že se mi to jednou musí stát, ale zrovna tady to zamrzelo dost. Snad budu příště opatrnější. Zážitek to byl ale neskutečný.
Tato šelma nás přes všechnu svou agresivitu a sobeckost, se kterou hubí příslušníky vlastního druhu a ostatní predátory, doslova fascinuje. Pohled na mohutného, dvě stě kilo vážícího lva, kráčejícího svým těžkopádným krokem buší nebo savanou, je pro mě obrazem divokosti Afriky. V jednu chvíli nápadná kočka pak zalehne a během vteřiny zmizí 3 metry od cesty ve žluté trávě jako duch. Velká kočka žijící ve složitých sociálních vztazích - ve smečkách a nebo jako nomád, silná tak, že je schopná ulovit i hrocha nebo slona, nám učarovala. Při všech výpravách jsme je viděli, ale vždy jsme po krátké době lvy opustili pro focení dalších zvířat. Chtěl bych v budoucnu zorganizovat výpravu, která by se zaměřila pouze na lvy, na život smečky, na lov a konflikty a na jejich sociální život. Chtěl bych se pokusit sledovat po určitou dobu nějakou smečku "ve dne v noci" alespoň pár dní. Vím, že to nebude jednoduché ani levné, ale rád bych blíže poznal zvíře, o kterém Masajové tvrdí, že se ho bojovník lekne hned třikrát. Poprvé, když uvidí jeho stopu, podruhé když uslyší jeho řev a potřetí, když mu pohlédne do očí.
Pokud by někdo měl zájem se k takovému podniku přidat, jste vítáni. Zatím jen nevím, kdy to bude, kde to bude a kolik to bude stát :)
