Finsko II aneb když je tajga tajgou
Před třemi lety jsem poprvé navštívil Finsko. Byl to skvostný zážitek mezi medvědy a rosomáky, ale přeci jen tajgu mám zafixovanou jako les plný sněhu, nekonečných bílých ploch, s břízami a jehličnany. A se severskými druhy zvířat. Kromě toho jsem byl tehdy bez Honzy a to bylo třeba dohonit. Díky škole neměl jiný termín než prázdniny a nebo nějaký prodloužený víkend před zkouškovým obdobím. Navíc jsme chtěli ten sníh a na sněhu byla ještě naděje pozorovat a fotit i vlky. Takový tajný sen. Proto jsem se rozhodli pro dubnový termín a od první platby letenky jsme sledovali počasí. Zima je ve Finsku skutečně až do konce dubna. Těsně před odletem se ještě přidal další kamarád Honza.
Na letišti v Helsinkách jsem měli jen minimum času na přesun k odletu lokální společností a po zkušenostech z minulé cesty jsme ho trávili hned u přiděleného gatu. Cesta však proběhla v pořádku a džus ze severského ovoce pocházejícího přímo z Finska byl úžasný. Dost dobrý start.
Do krytů se nastupuje na večer a tráví se v nich celá noc. U pozdní večeře jsem ještě probírali s majiteli naše šance. Druhý den ráno jsem vyrazili alespoň k "ptačímu krytu" s krmítkem. Hemžily se tu sýkorky, hýli, šplhavci a veverky. Docela to utíkalo, ale po dvou hodinách jsem byl zmrzlej a šel raději na snídaní a teplou kávu. Ujistil jsem se ale, že do krytu ponesu všechno oblečení, co zde mám. Počasí slibovalo pěknou zimu a tak přišly na řadu i potápěčské podobleky. Tři noci v krytech byli na hranici našich možností, pokud bychom zde měli být déle, potom by to chtělo jeden den vynechat a dát odpočinout tělu. Medvědi i rosomáci chodili, bohužel většinou v hluboké tmě a tak fotek bylo pomálu. Zážitky ale byli úžasné, nejlepší bylo pozorovat rosomáka, jak sleduje o hodně většího medvěda a čeká, až vyhrabe potravu a tu se mu pokusil uloupit. Neuvěřitelně aktivní zvíře, za celé tři dny se zastavil jen na tři vteřiny, kdy vzniklo několik obrázku. Zastavoval se jen na nakrmení, mezi jednotlivými krátkymi zastávkami se ale pohyboval vždy během, opravdu nikdy jsem rosomáka během těchto tří nocí neviděl jít!
Přes den také bylo co fotit, strakapoudi i datli tu byli téměř pořád, spousta pěvců, které se pokoušel lovit nejen krahujec, ale i puštík bělavý. Podle Ariho se o to v zimě pokouší pravidelně, protože ve vysokém sněhu je o hlodavce nouze. Ó ano sníh, náš odhad 25 cm byl velmi špatný, když jsem šel pro pěknou mechovou větvičku, kterou jsem chtěl umístit ke krmítku, zajel jsem do sněhu po pás! Pěkný výlet, který si opravdu rád zoopakuji a tentokrát i s těmi vlky.
