Exotický Evropan – Mandelík hajní (Coracius garrulus)
Začíná to v Africe
Během naší návštěvy jihoafrického Timabavati (viz. JAR 2010) jsme kromě velkých savců fotografovali i exotické ptactvo. Mezi exotickými druhy se však našly i druhy, které podobně jako my utekly do Afriky jen na zimní prázdniny. Mandelík hajní letěl na návštěvu ke svému bratranci mandelíkovi fialovoprsému.
Oba druhy jsme spolu potkávali během každého safari. Většinou vysedávali na vrcholku nějakého keře a snažili se splynout s modrou oblohou. Ač v Evropě plachý pták, nejspíš proto že v Evropě hnízdí, v Timbavati bylo možno bez problémů přijet za ním jeepem na vzdálenost několika málo metrů. Mandelíci se líbili i našemu rangerovi, který se velice rychle naučil po česku hlásit „mandelik“.
Začátkem léta jsme opět vyrazili do maďarského národního parku Hortobágy. Jednalo se o naší šestou návštěvu tohoto ornitologického ráje. Na čtyřdenní výpravu spolu s námi vyrazila trojice výborných fotografů – Ondra Prosický, Martin Mecnarowski (spolucestující z JAR) a Lumír Koutník, s nimiž jsme se střídali ve fotokrytech.
Voda, voda a zase voda
Budíček před čtvrtou ranní a hurá do krytu, pravda pro někoho nezvyklé trávení červnové neděle. Trochu nevyspalí, ale natěšení vyrážíme ještě za tmy jeepem našeho maďarského průvodce ke krytu. Cesta není snadná, letos Maďarsko podobně jako Moravu poznamenaly záplavy. Zdejší pole, která normálně v tuto dobu trpí nedostatkem vody, připomínají rýžoviště. Prašné cesty, jež si pamatuji z minulého roku, vytváří jen stěží průjezdné bahnité koleje. Puszta se zkrátka změnila k nepoznání. Chladné a deštivé jaro také velmi zpozdilo hnízdění mnoha druhů ptáků. Poštolky rudonohé a mandelíci loni tou dobou již krmící mladé, se letos teprve chystali zahnízdit.
Rozbřesk uprostřed puszty
Průvodce János nás nechává v krytu, v bedně na asi metr vysokých nohách. Před sklem našeho krytu se nachází nevelký stromek opatřen velkou ptačí budkou, kde mají hnízdit mandelíci. Kolem je pole s četnými stohy slámy, které mandelíci s oblibou využívají jako místo, odkud útočí na nic netušící kořist. Za námi se nacházejí opuštěné zemědělské budovy. Pomalu svítá, počasí není zrovna ideální, je pod mrakem. Ranní pusztou se rozléhá „hubhubhub“, což svědčí o přítomnosti dudka. Náhle přímo před námi přistane krásně vybarvený samec mandelíka. Jenže stejně rychle, jak se objevil, také zmizel.
První fotky však dopadly dost katastrofálně, a to nejen kvůli hlavě mandelíka přímo v horizontu. Hlavním problémem je sklo, které ubírá takřka všechno světlo zamračeného rána. Takže nám nezbývá než doufat, že se modrý krasavec ještě ukáže.
Další nevýhodou tohoto krytu je rozhled, k výhledu do stran lze využít pouze malé ventilační otvory a dozadu není vidět vůbec. A právě skrze ventilační otvor zpozoruji dudka, sbírajícího něco na kraji pole. Po chvíli se v okně staré stodoly objevuje sýček obecný. Pro sovy jsou tyto staré budovy ideální místem pro hnízdění. Brzy se na scéně objeví i další sýček, který přilétá na nejbližší stoh. Jakoby mě vybízel, abych ho přece jen zkusil přes ventilaci vyfotit.
Láska prochází žaludkem
Kolem šesté se počasí umoudřuje a s prvními slunečními paprsky začínají být aktivní i mandelíci. Samec přilétá do koruny stromu, potom slétá, leze do budky a kontroluje budoucí hnízdo. Usedá na větev a začíná vábit svou dámu k hnízdu. Ta ovšem prozatím sedí pouze na vzdálenější ze stohů. Samec přemýšlí jak zaujmout, z ničeho nic se snese z větve dolů a chytne velkou zelenou kobylku a vrací se zpět na větev. Zbaví kobylku křídel a dalších k jídlu nevhodných věcí a rozmýšlí se, zda-li má skutečně perfektní úlovek přenechat samici. Láska či chtíč však převládnou, samec odlétá na stoh slámy k samici. Pochvíli oba odlétají na střechu zemědělské budovy, odkud samec loví a krmí samici.
Narušitelé domácího klidu
Samec tryskem přilétá asi po půl hodině, aby odehnal opovážlivou straku sedící na jeho oblíbené větvi. Znovu láká samici, která je zřejmě s plným žaludkem ochotnější a k našemu údivu přilétá. Náhle nám něco s pořádnými drápy přistává na střeše krytu. Ze samcovy reakce nepochybně další mandelík. Jedná se o mladšího samce, kterému se zalíbila samice a nejspíš i budka našeho samce. Ten odhaduje sílu svého soka a reaguje hlasitým krákáním, aby ukázal, kdo je tu pánem. Druhý samec se jen tak nezalekne a letí na větev těsně pod budku. Náš samec vzlétne a zakrouží kolem stromku, do jehož koruny usedá.
My chvíle klidu využíváme na odmlžení skla, táta opatrně pootevírá dvířka krytu. V rychlosti ventilací obhlédnu situaci okolo stodol a nestačím se divit, sýček přímo přede mnou sbírá ze země myš a usedá na svůj oblíbený stoh. Pár sekund na to se ale přesouvá někam za nás. Trochu lituji, že myš nesebral mandelík.
Situace se vyostřuje, mladý samec nahlíží do budky. Ve své drzosti nahlížet do cizího obydlí pokračuje a nakonec se odhodlá vniknout dovnitř. To ovšem nemíní domácí mandelík tolerovat a svého rivala vyhání. Oba mizí kdesi v pusztě. Nyní nám dělá společnost pouze samice, jež drží hlídku u budky.
Domácí samec se pochvíli vrací a usedá na svou oblíbenou větev. Druhý samec se také vrací a sedá klasicky na střechu našeho krytu. Trochu to se mnou trhne, když mladý samec usedne na pootevřená dvířka a zaryje drápy do dřevotřísky. Když jsem viděl ty drápy bylo mi hned jasné proč má tento pták takový respekt a nikomu se s ním do křížku moc nechce.
Nastává druhé kolo výhružek. Najednou jako na povel všichni 3 odlétají. Nejdříve se vrací samec. Pouští se do úpravy peří. Že by po souboji? Možná, můžeme jen hádat. Každopádně pro dnešek ubránil své budoucí hnízdo. Pro jistotu odhání i opodál sedící poštolku.
Odměna vítězi
Samec opět volá svou družku, snad proto aby se pochlubil, jak zatočil s tím opovážlivcem. Samice si sedá hned vedle samce. Dochází k partnerské rozmluvě, která končí bleskurychlým pářením. Možná šlo o jakousi formu odměny nebo o ověření stálého vztahu či o první úspěšně překonanou manželskou krizi. Celé se to seběhlo tak rychle, že každý z nás stihl udělat jen jednu fotku. Samice pak odlétá. Samec tráví v naší společnosti delší dobu. Zabývá se vystýláním hnízda. Vylétne z budky na nějaké vyvýšené místo, vyhlídne si vhodné stéblo nebo větvičku, sebere ji a rovnou zase zpátky do budky. Po těchto úpravách následuje další,mnohem delší vábení i páření, bohužel však na vzdáleném stohu slámy. Kolem desáté hodiny začne být opravdu horko a se zvyšující se sluneční aktivitou a úbytkem mraků se snižuje aktivita mandelíků. Pár tráví tento čas pospolu na vzdálenějších stozích slámy. A my nadšeni z ranních zážitků se pomalu začínáme těšit na Jánoše, až nás vysvobodí z naší „psí boudy“.
Loňský rok (2016) jsme se opět vrátili k mandelíkům do Maďarska. Tento opeřenec má náš plný respekt a je naším velkým oblíbencem. Tentokrát jsem si vybrali velmi pozdní jaro, podle itinerářů vlastně již mělo být po sezoně. Ale opak byl pravdou a mandelíci nosili potravu u obou hnízd s železnou pravidelností. Díky tomu nám mandelík předvedl, co vše je schopen do dutiny pro mladé přinést. A to opravdu přinesl z přírody. 14 dní před cestou jsme se sice s Mecanem dohodli, že sebereme každou přejetou žoužel a popřípadě koupíme i přírodně zbarvené "krmné " myšky. Ale jak už to bývá, čas letěl a my neměli nic. Jsme to prostě podcenili a jedinou potravou tak byl zbytek moučných červou našich maďarských kolegů. Naštěstí mandelíci nepodce´novali krmení potomků, a létali jako rakety. A to doslova. Naše pokusy o letovky byli poměrně zoufalé. Nakonec jsem i přestal fotit a jenom Martinovi hlásil, z které že strany se mandelík přiřítí. Odsedávací větev většinou zcela ignoroval a vrhal se rovnou do dutiny. V okolí zemědělci sklízeli obilí a ptáci toho velmi dobže využili. Na fotografiích tak uvidíte celé spektrum potravy, které je schopen mandelík přinést.
