Dračí hory a Kwazulu-Natal
Po absolvování nutného zla v podobě čekání v Dubaji jsem tentokrát nenastoupili obvyklou trasu do Johannesburgu, ale využili jsme novou linku přímo do Durbanu.Tam už jen stačilo vyzvednout dvě auta 4x4 a vyrazit. Nejprve teda najít hotel uprostřed Durbanu. S velkou károu s volantem na druhé straně a s jízdou v protisměru ve tmě, opravdu zážitek. Ale vše dobře dopadlo.
Po velmi slušné večeři i skvělé snídani jsme vyrazili na náš etapový trip. Nutno dodat, že tentokrát jsme jeli tak trochu do neznáma. První zastávky měla být v místech, kde jsou ve velkých průchozích voliérách chováni zelení turakové. Jak jsme záhy zjistili, více turaků bylo venku mimo klece a celkový dojem z této první destinace byl tristní. Tiše jsme s Martinem meditovali, jestli jsme to celé nepřehnali. Záchranné centrum pro dravce už bylo trochu jiné, a měli jsme možnost si zblízka prohlédnout takové skvosty, jako je orel Verauxův, orel korunkatý a další úžasné dravce.Pomalu se blížilo místa našeho prvního delšího pobytu.Camp v Dračích horách, který měl být z našich vybraných ubytování ten nejhorší. Rozuměj nejméně vybaven.Postupně jsme z dálnice sjeli na menší silnice a v posledním větším městě na trase – Estcourtu jsme koupili něco jihoafrického vína a nějakou tu desinfekci. Giant castle camp nás všechny překvapil parádně zařízenými chatkami, příjemným prostředím plným zvířat a skvělou restaurací. Po táboře pobíhali skalní damani, paviáni a poletovalo tu velké množství ptáků.Do hidu jsme se vyrazili s Honzou podívat hned v pozdní odpoledne, a je třeba říci, že jsem opravdu ocenil náhon 4x4. Bez toho by to opravdu nešlo. První den jsme vybaveni kostmi sledovali průlety supů, orlosupů a dalších ptáků, ale před kryt dosedli pouze leskoptve, káně a krkavci. Na druhý den jsme si tudíž domluvili mršinu telete. Zmrzlou na kost. Nebudu zastírat, v autě to moc nerozmrzlo a navíc bylo třeba je pro supy otevřít. Práce s přípravou vyšla na mě a Martina, ostatní se moc do této činnosti nehrnuli. Telátko jsme umístili na svah a očekávali supí hody. Dost v nás hrklo, když se v devět hodin ozvalo zaklepání a za dveřmi stál Edie (náš přidělený pikolík z campu, který opravdu jako Edie Murphy vypadal) a s plachým úsměvem nám oznamoval, že dnes jsou v krytu nějací výzkumnici a ne my. Krve by se v nás nedořezal. Začala „diskuse“, připravenou újeď jsme odmítali opustit. Ale po nahlédnutí do papírů bylo jasno. Právo jsme na naší straně neměli a kryt byl náš až následující den. Jihoafričanům jsme připravili skvělé divadlo! Abych to zkrátil, na příští den jsme koupili další tele. A supi i orlosupi nakonec přilétli. I ti kapští.
Po 4 dnech jsme opět na cestě. Rozhodli jsme se pro přejezd hor a nevracet se na dálnici podél pobřeží. Cesta delší, zato o dost horší. Směrem k rezervacím v oblasti Kwazulu jsme kličkovali, ale nakonec jsme se po pár drobných přehmatech do cíle dostali. Dalším naším vybraným objeketm pro focení byl pes hyenovitý a také kryty pro ptáky v nižší nadmořské výšce než byl Drakensberg. Zážitky se psy a gepardy patří k nejlepším zážitkům, které jsme zatím v Africe prožili. Potkali jsme i obrovského sloního samce a velké množství nosorožců. Mezi nimi se nám podařilo nafotit i nosorožce dvourohé, černé, kteří se sledují mnohem hůř.
Nutno říci, že oblast Kwazulu-Natal je určitě velmi zajímavá. Rezervace jako je Ithala nebo Mkuze falls jsou opravdu skvěle připravené pro své hosty. Ty luxusnější campy jsou snad až příliš zaměřené na spokojenost hostů. Trochu jsme ostaní návštěvníky i průvodce našimi požadavky na dřívější odjezdy za zvířaty a pozdější návraty mátli. A je třeba říci, že nikdo z dalších hostů, který byl ke své vlastní smůle přidělen do našeho auta už podobnou „chybu“ neudělal a jezdili jsme sami. Chyběla jim trpělivost. Nám i hodina s gepardem byla málo.
