Domů » Články » Botswana 2009 – Delta řeky Okavango

Botswana 2009 – Delta řeky Okavango

Který člověk zajímající se o přírodu by nechtěl vidět tento přírodní ráj, možná dnes jeden z posledních? Z Prahy přes Frankfurt do Windhoeku a pak dalším letadlem do brány delty, městečka Maun.

Noční let z Frankfurtu obrovským Airbusem proběhl dobře, ve Widhoeku to již začínalo vypadat „africky“. Naše skupinka bez průvodců, protože Olina s Vaškem na nás čekali v Maunu, vcelku v klidu čekala na odlet. Na ploše bylo dosti letadel společností Air Namibia a Botswanských aerolinek a navíc přišel někdo s informací, že tyto aerolinky mají vykázáno nulové zpoždění! Byli jsme v klidu, teda až do okamžiku, kdy všechna letadla postupně odlétla a my byli pořád ještě v Namibii, a to nás dnes po obědě čeká první safari v deltě. Navíc náš let přesně v čas odletu zmizel z informační tabule. Nulové zpoždění. Naštěstí nás po chvilce vyhledal zaměstnanec letiště a oznámil nám, že za půl hodinky letíme. Po 45 minutách jsme si na letištní ploše vyzvedli jídlo a nasoukali se do turbovrtulového letadla pro 19 pasažérů a po necelých dvou hodinách jsme přistáli v Maunu. Tam se naplnila podmínka, čím kratší cesta, tím menší letadlo. Společnost Kavango Air nás naložila do tří různorodých letadélek Cessna a my teď již za asistence našich průvodců vyrazili k prvnímu z kempů – Kwara. Během letu byl nádherný výhled na deltu Okavango, největší vnitrozemskou deltu na světě, kde se vody z řeky Okavango pramenící daleko v angolských horách ztrácí v poušti Kalahari. V některých letech bohatších na srážky dosahuje voda až k městečku Maun.

Kwara camp

Camp je umístěn u jezírka nebo jezera, podle množství vody a tak při pohledu ze stanu ( umístěném na dřevěné plošině) můžeme sledovat hrochy a krokodýly, spousty ptáků a zvířata přicházející se napít. Camp není nijak oplocen a tak je kontakt s africkou faunou opravdu bezprostřední. Je třeba důkladně zavírat stan, jsou tu totiž paviáni čakma a pro ranní příchod na snídani, v 5:30 (!) a odchod po večeři je třeba mít asistenci zdejšího průvodce. Přes den se můžeme pohybovat mezi zařízením campu sami. Pro mě osobně je camp perfektní.

Odpoledne jsme vyrazili na první safari a po dlouhé cestě jsme si mohli vychutnat pohyb mezi divokými zvířaty v otevřeném autě. Dvě safari denně a brzké ranní vstávání, start při počátku svítání a návrat za tmy a mezí tím pár hodin v campu na oběd a rychlé promazání a zálohování fotek. S průvodcem a řidičem Jacobem jsme najezdili spousty kilometrů a bylo opravdu jen na nás, kam pojedeme a kdy se vrátíme. A po celou dobu nás obklopovala zvířata – sloni, lvi, gepardi, různé druhy antilop, angolské žirafy a nepřeberné množství ptáků. Třešničkou pak bylo pozorování lvích námluv a gepardí matky s pěti malými koťaty.

Sloni jsou všude

Velmi intenzívním prožitkem je „varovný “ útok slona. Okamžik, kdy blízké křoví doslova exploduje a na vaše auto se vyřítí pětitunové monstrum, vezme většině lidí dech. Při prvním takovém zážitku jsem se opravdu bál pohnout, slon se zarazil 7-8 metrů od nás, kýval hlavou a větřil dopředu nataženým chobotem. Průvodce lehce luskl prsty, slon se otočil a odkráčel do buše tak tiše, že nám přišlo jako by tam ani nebyl. Srdce mi tlouklo až v krku. Ještě lépe svůj stav vyjádřil Jirka, který na dotaz Jacoba, proč jsme nefotili, odpověděl : „Kdybych si troufnul pohnout, tak bych hodil foťák pod sedačku a vlezl bych za ním“. Dovedete si jistě představit, jak jsme se tvářili poslední den našeho pobytu v deltě, když nás šéf kempu s našimi průvodci poslal auty o půl hodina dříve na airstrip se slovy : „Dráhu blokuje sloní stádo, musíte je nejprve odehnat, aby mohla letadla přistát.“ Sakra, to nemůže dráhu blokovat třeba stádo impal!

Slony jsme mohli vidět opravdu při každé cestě do buše, v Kwaře většinou malé skupinky samců nebo samce samotáře, v druhém campu – Leballa – i stáda slonic s mladými. Potkali jsme i sloního samce „v masti“ , v plné říji a tomu jsem raději jeli z cesty. I můj nos zcela zcivilizovaného Evropana ucítil jeho „vůni“ na desítky metrů. Časem jsem si na přítomnost slonů zvykl, ale mám k nim veliký respekt, ostatně jako k většině divokých zvířat.

Leballa camp

Do druhého campu jsme se dostali jak jinak než malými letadly. Leballa camp je snad ještě luxusnější a je velmi krásně posazen do buše v oblasti Kwando – Linyanti. V každé chatce/stanu je vana, dvě sprchy a spousta místa. Stěny jsou z tkaniny připomínající moskytiéru, takže v noci dobře vidíte siluety zvířat, která se pasou doslova okolo vaší postele.

Fauna byla v podstatě stejná jako v Kwaře, ale my měli štěstí na psi hyenovité (viz Tuláci plání) a poprvé, byť jen velmi letmo jsem zahlédl levharta. Vystopování levharta bylo ukázkou mistrné práce našeho průvodce Spencera (trekkerské legendy Leballa campu). Při spatření první stopy jsme postupně „utahovali“ smyčku a zmenšovali kruh okolo oblasti, kde se tento levhartí kocour zdržoval. Bohužel pár minut poté, kdy se objevil asi 10 metrů od našeho vozu, se spustil opravdový tropický liják, a my uklízeli fotoaparáty, hledali pláštěnky a zavírali bágly, zatímco levhart se vypařil jako duch. Na levharta mi tak zbyl nevšední zážitek a jedna rozmazaná fotka.

Snad někdy příště

Na Okavango budu vždy rád vzpomínat, byla to akce výtečně organizovaná, se super lidmi a v naprosté divočině. V campech bylo vynikající zázemí i jídlo, které nám navíc zpestřovalo spousta ptáků snažících se ho krást. Večer za svitu lamp nás zase obletovala hejna kudlanek a jiných hmyzáků.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace