2018 Afrika - modrožluté safari za velkou šestkou
Celková organizace cesty byla tentokrát náročnější, protože jsme museli zorganizovat převoz nejen fotoaparátů, ale i veškerého potápěčského vybavení. Tentokrát totiž nebylo naším cílem jen fotografování na souši, ale také pod vodou. Tím se rozrostla klasická africká big five na velkou šestku a jelikož byl naším hlavní potápěčským cílem Aliwal Shoal, tak se samozřejmě novým členem stal žralok. Zabalení všeho potřebného, batohy přes 20 kg, kufry 30 kg. Honza ještě zkontroloval youtube, aby nás uklidnil potvrzením ojedinělého výskytu velkého bílého, no bylo se na co těšit. A to nás samozřejmě první překvapení čekalo hned na letišti. Tak jako pokaždé se něco "podělá", tentokrát nám na letence svítilo 20 kg na zavazadlo. Protože jsme je třikrát měnili a na původních bylo 30 kg, nezkontroloval jsem to. Takže nás čekalo přebalení všech zavazadel a naplnění kapes. S přimhouřením oka ochotné pracovnice pražského letiště jsem se do součtu 80 kg na 4 pasažéry vešli. A to přestože nás bylo 8. Libor s rodinou cestoval nikoli přes Dubaj, ale přes Paříž do Joburgu.
Po tomto cvičení pak kupodivu cesta ubýhala slušně, do Dubaje pak dokonce poloprázdným letadlem. Což se do Joburgu teda bohužel neopakovalo. Na našem již známém O.R.Tambo na nás čekal místní drožkař a po dalších 6 hodinách jízdy autem jsme po kratším hledání vystoupili přímo doma u Waltera Bernardise. Domácí přístav společnosti African Watersport je velmi dobře vybaven pro své hosty. Bazén, zahrádka, dostatek místa pro ubytování, zezadu lodě, kompresor, ocelové láhve. Pohoda. Po krátké diskusi jsem naplánovali brzké vstávání na ovoce a kafe, první "check dive" a druhý dive baited - žraločí krmení. To jsem zatím ale kolegům neprozradil, protože si nejprve chtěli zvyknout na zdejší rybí osádku :-). Bylo to zvykání za pochodu. Fantastické potápění na mělčinách Aliwal nás všechny dostalo. Všude plno života, žraloci, rejnoci, langusty, k tomu všemu ještě keporkaci a jejich trvalý zpěv tak krásně slyšitelný pod vodou. Jako masáž s relaxační hudbou dohromady. Masáž to někdy byla i doslova, když vlny byly trochu větší a házeli námi tak, že co jsme snědli, to jsem světu zase dost rychle vraceli, nebo pokud si potápěč nedal pozor a dostal se za hranu útesu a zrovínka ta vlna přišla. Tak takový trochu ponor v mixéru. Zvlášť poslední den, kdy nás chytla na moři bouřka to bylo trochu divočejší. A žraloci, tak těch bylo bylo požehnaně - oceánští černocípí, skvrnití sand tigeři a taky žralok lagunový. Jo a k tomu ty keporkaci. Hlavní cíl jsme splnili.
Po 5 dnech strávených u Waltera jsme pokračovali suchozemskou safari částí tripu. Vydali jsme se pro nás s Honzou již klasickou cestou do Dračích hor do oblasti Giant Castlu. Neskutečná atmosféra zdejších kopců, řevu paviánů a zpěvu strdimilů nás opět dostala. Po trochu peripetií a menšími konflikty na silnicích na začátku, a i konci cesty jsem dorazili do Krugeru - jednou tedy s takovým malým TYTYTY - od černocha v uniformě obsluhujícího radar. Z nadšení, že jsem zase v Krugeru a přežili jsem i přesun bez ztráty kytičky jsem při vstupu do parku prohlásil: "Velkou pětku dáme, ale pokud tady uvidíme divoké psy, pak sežeru plechovku od piva!" No smolař. První zvířata, které jsem potkali 250 metrů za bránou byla smečka sedmi psů hyenovitých. Nádherný zážitek a ještě ten den jsem i velkou pětku zkompletovali. Kruger opět nezklamal, navštívili jsem oblíbená místa, a zvláště oblast okolo Satara rest campu byla opět výživná. Trochu mě jen vystrašil nález dvou zmijí útočných, jedné přímo v campu. Trochu zklamání pro mě osobně byla poslední lokace v Thornybush, ale byli jsem jen jeden den a přispěla k tomu tak trochu i smůla. No není každý den posvícení. Na druhou stranu hroši zde dobře spolupracovali a hrozili na sebe s otevřenou hubou.
Ale jako obvykle, Afrika nezklamala, zatím ještě hodně divoké přírody, krásné potápko, večery u vína a braai. Kéž by jich bylo co nejvíce. Více psát nebudu, fotky poví za mě vše potřebné.
